Dnes 20.3.2026 bylo v každém rádiu, televizi nebo kalendáři připomínáno, že se jedná o letošní první jarní den. Oddíl Hrošíků si tedy udělal, v rámci své schůzky, malou procházku přírodou s jasně stanoveným cílem. Sešli jsme se v určený čas u vlakového nádraží a pěšky vyrazili směr Mratín. Cílem byla návštěva místní vyhlášené cukrárny, pro doplnění hladinky cukru, a zlepšení nálady po zimě i když musím říci, že dobrá nálada se u nás v poslední době stále zlepšuje! Po sladkém, designově vytuněném a hlavně sportem zaslouženém dortíku, jsme opět zamířili domů.
Protože se nám počasí trochu zhoršilo, začalo lehce poprchávat, využili jsme pro cestu zpět autobus. Nyní již očekáváme pořádný nástup jara a krásné zlepšující se počasí pro další naše výlety.
Za oddíl Hrošíků př.př. Párátko
Mloci v Českém krasu na Karlštejně
V sobotu 21. března ráno jsme se za jemného mrholení vydali na výlet na Karlštejn a do blízkých vápencových lomů. Spoje nám tentokrát vyšly na víkend až překvapivě dobře, a tak jsme se nenechali odradit ani nejistou předpovědí počasí. Nakonec se to vyplatilo, během dne už nepršelo a občas se na nás dokonce usmálo sluníčko.
Vlakem jsme dorazili do Srbska, odkud jsme se vydali po naučné stezce k našemu prvnímu cíli. Jaro už bylo v plném proudu, takže jsme si mohli květiny z informačních tabulí rovnou prohlížet i v přírodě. Cestou jsme úplnou náhodou objevili jeskyni, kterou jsme s odvahou prozkoumali, a narazili jsme také na otevřený posed i opuštěný dům, který jsme prolezli.
Zhruba po třetině cesty jsme dorazili k prvnímu lomu, Kanadě. U opuštěného vápencového lomu jsme si udělali pauzu na svačinu a vychutnali si řízky a další dobroty. Potkali jsme také milý pár, který nám poradil, jak se nejlépe dostat k dalším lomům, protože v oblasti právě probíhalo filmové natáčení. Díky nim jsme pokračovali přes Mexiko až k Malé a Velké Americe.
Na louce, kterou jsme přecházeli, se nám poprvé ukázal náš cíl, hrad Karlštejn, tentokrát z opačné strany. Tenhle pohled nás povzbudil pokračovat dál. Cestou jsme potkali jen jednoho hlídače od filmového štábu, který byl velmi vstřícný a spěšně nám dovolil jít po hlavní cestě. Když jsme pak přemýšleli, kudy se vydat k hradu, znovu jsme narazili na naše „zachránce“, kteří nám doporučili nejhezčí trasu.
Díky nim jsme objevili i skvělé občerstvovací okénko, kde jsme doplnili energii. Někdo si dal párek v rohlíku, jiný hranolky a všichni jsme doplnili tekutiny.
Odtud už to na Karlštejn bylo jen kousek. Po chvíli chůze se před námi otevřel krásný výhled na celý hrad. Chvíli jsme se pokochali, a pak jsme se vydali na zpáteční vlak po patnáctikilometrové trase, kterou jsme během dne ušli.
Byl to dlouhý, ale krásně prožitý den plný objevů, dobrodružství a společných zážitků. Do Kostelce jsme se vrátili až kolem sedmé večer, unavení, ale spokojení.
S oddílem Hrošíků rádi cestujeme, a jelikož jsme v Lednu nestihli uskutečnit žádnou výpravu nebo výlet, rozhodli se vedoucí uspořádat páteční schůzku mimo vodáckou klubovnu.
V pátek 6.2.2026 se naplánovala schůzka v Brandýse nad Labem, na zimním kluzišti.
Hroši jsou již nejstaršími dětmi u naší organizace, a tak je třeba, aby byly také trošku víc samostatní. Byl stanoven datum, čas a autobus kterým se pojede, a každý kdo se chtěl bruslení v Brandýse zúčastnit, mohl kdekoli nastoupit. Někteří tak odjížděli z kosteleckého náměstí, někteří zase ze zastávky „na růžku“, a někteří se k nám připojili až v Brandýse.
Po příjezdu jsme rychle obuli brusle, a hurá za zábavou. Během bruslení byla správcem kluziště vyhlášena malá, asi 10minutová pauza na úpravu a úklid ledu.
Během této přestávky jsme sledovali malý traktůrek uklízející ledovou plochu, anebo jsme měli možnost občerstvit se v místním stánku, který tu byl pro účastníky bruslení k dispozici. Po uklizení kluziště jsme opět mohli skočit na ledovou plochu, a zase se zdokonalovat v krasobruslení.
Tato schůzka nám rychle utekla, čas při dobré zábavě vždy tak letí, a my jsme jeli opět domů.
Bylo to moc fajn, a tak se těšíme zase na další společné chvíle.
Za oddíl Hrošíků př. př. Párátko
Hrošíci v jump parku Letňany
V pátek jsme vyrazili do Jump Parku v Letňanech a užili si příjemné a aktivní odpoledne plné pohybu. Po krátkém úvodu jsme se vrhli na trampolíny, balanční prvky i akrobatické zóny a každý si našel to, co ho bavilo nejvíc. Atmosféra byla naprosto skvělá. Smích se rozléhal po celé hale, navzájem jsme se podporovali, hecovali k lepším výkonům a obdivovali povedené triky. Bylo úžasné sledovat, jak si všichni výlet opravdu užívají – bez ohledu na to, jestli někdo zkoušel první hvězdu nebo se odvážil na náročnější akrobatický prvek. Velkým hitem byly nejen vysoké skoky, ale i týmová spolupráce a společné výzvy. Nechyběly ani odpočinkové chvilky. Z výletu jsme odcházeli příjemně unavení a spokojení. Byl to fajn způsob, jak společně strávit páteční odpoledne – a možná si to někdy zase zopakujeme.
Za oddíl Hrochů Př. Hulďa
Mloci v Muzeu města Prahy
21. února jsme se společně vypravili na výlet do muzea Prahy. Nalákala nás hlavně nová audiovizuální expozice, jejíž součástí jsou interaktivní hry a slavný Langweilův model Prahy. Muzeum se nachází v bezprostřední blízkosti stanice Florenc, takže jsme se tam z Kostelce pohodlně dostali.
Hned u vchodu jsme obdrželi náramky s čipy, díky kterým se v celém muzeu spouštěly různé animace a tematické hry. Muzeum je rozděleno do pěti místností. Po vstupu do té první vás okamžitě pohltí úžasně ozvučená animace a rázem se ocitáte v Praze na konci 19. století. Následně se přesouváte ve společnosti oživlých obrazů různých postav z běžného života tehdejší doby. Potkali jsme řezníka, aristokratku, chůvu, veterána i malé dítě. Každý z nich nám přiblížil dobové reálie ze svého úhlu pohledu.
V další místnosti si člověk připadá jako v jiném světě… dechberoucí světelná obruč doplňuje interiér a krátký film, který se zde promítá. Dozvěděli jsme se tu mnoho o životě Antonína Langweila i o tom, že mu sestavení celého modelu trvalo neuvěřitelných jedenáct let. Poté se už před námi otevřel sál s oním zmiňovaným modelem, díky němuž jsme si mohli detailně prohlédnout uličky Prahy v podobě, kterou už dnes v reálu nepotkáme. Vše bylo zakončeno v sále s animací, která nám ukázala různá známá místa (Čechův most, Pražský hrad nebo Holešovice). Ocitli jsme se na dvou protilehlých březích Vltavy a společně s proudem vody se posouvali v čase až do současnosti. Celá výstava byla protkaná úkoly, které byly bodově ohodnocené, a tak si v závěru děti vyzvedly odpovídající odměnu.
Protože se mezitím umoudřilo počasí, které ráno vypadalo nehostinně, rozhodli jsme se naše nabyté znalosti hlavního města převést do praxe. Vydali jsme se na procházku podél Vltavy směrem k občerstvení. Cestou jsme viděli Metronom na Letné, Pražský hrad s katedrálou svatého Víta, Rudolfinum, Petřínskou rozhlednu, kostel svatého Mikuláše, Staroměstské náměstí s orlojem i Václavské náměstí. V cíli jsme si dali pozdní oběd a poté se odebrali směr domov. V metru jsme ještě stihli společně fandit olympijskému závodu v biatlonu, a pak už jsme jen odpočívali v autobuse.
Těšíme se na další výlet!
Za oddíl Mloků II. důst. Séba
Karety v Mořském světě
V sobotu 28.2, těsně před začátkem jarních prázdnin, jsme s Karetami navštívili Mořský svět v pražských Holešovicích. I když byla část expozice kvůli rekonstrukci uzavřena, měli jsme možnost pozorovat spoustu zajímavých mořských i sladkovodních ryb a vodních živočichů z celého světa. Mnozí z nás si mezi nimi našli své nové oblíbence a dozvěděli jsme se o nich hromadu zajímavých informací. Po prohlídce a pauze na svačinku jsme zakončili příjemně strávené dopoledne procházkou k metru, a ještě jsme si stihli zahrát pár her. Výlet jsme si moc užili a už teď se těšíme, co za dobrodružství nás čeká v dubnu.
Za oddíl Karet I. důst. Bára Fej
Žraloci v aquaparku
Poslední únorovou sobotu vyrazil oddíl Žraloků do aquaparku na Šutce. Vzhledem k tomu, že se výlet konal v době termínu jarních prázdnin, nebylo v aquacentru zas až tolik návštěvníků. Největší úspěch samozřejmě sklidily dva tobogány, které jsou součástí areálu. Žlutý, mírnější tobogán, nabízí sjezd v délce 74 metrů; červený svižnější tobogán je dlouhý 68 metrů a nabízí světelné efekty i jízdu ve tmě. Děti si samozřejmě užily plavecký bazén a také se nechaly unášet proudem divoké řeky, která se obtáčí kolem vlnobití. Celkově se výlet vydařil.
Za oddíl Žraloků Př. př. Kadlik
MEDÚZY V KINĚ
V pátek 27. února jsme se jako oddíl Medúz rozhodli udělat změnu a místo klasické schůzky jsme vyrazili společně do kina. Jelikož únorové počasí ještě nebývá úplně přívětivé, byl pro nás tenhle výlet příjemným zpestřením oproti běžnému setkávání v klubovně. Naše cesta začala jízdou autobusem do Letňan. Panovala dobrá nálada, povídali jsme si a cesta nám rychle utekla. V kině jsme šli na film Nejlepší z nejlepších: GOAT. Samozřejmě nesměl chybět popcorn, který k pravému filmovému zážitku prostě patří. Usadili jsme se do sedaček a nechali se vtáhnout do děje. Film jsme si moc užili a byl to opravdu fajn společný zážitek. Za oddíl medúz korm.
Letos jsme udělali krok, který se v historii naší vodácké organizace ještě nestal. Opustili jsme naše staré a důvěrně známé tábořiště. Místo, kde vyrostlo několik generací dětí a vydali se vstříc novému začátku. Poprvé v historii jsme tedy zakotvili na břehu řeky Sázavy.
Změna místa s sebou nesla obrovskou výzvu. Opustit zázemí, které jsme měli roky pod kůží, připravit všechno od začátku a navíc ve velmi krátkém čase. Na celou přípravu jsme letos měli jen 60 dní. Byla to intenzivní jízda plná zařizování, improvizace a práce ve dne i v noci. Povedlo se a výsledek stál za to.
Připravit tábor takového rozsahu obnáší mnohem víc, než jen postavit stany. Je potřeba zajistit dopravu materiálu, autobus pro děti, program i každodenní logistiku zásobování. Nakupujeme průběžně, klademe důraz na čerstvé potraviny, ovoce i zeleninu. Nejsme sklad, ale tábor, který chce dětem nabídnout kvalitní jídlo a prostředí, kde se budou cítit dobře. A i když byl čas neúprosný, přeci jen jsme to zvládli.
Na táboře se nás letos sešla necelá stovka dětí a dospělých. Společně jsme tu strávili dva týdny jako oddíly: Karety, Medúzy, Mloci, Žraloci a Hrošíci, ve kterých s dětmi pracujeme celoročně. Tábor tak nebyl jen o hrách a soutěžích, ale byl přirozeným pokračováním oddílového života přeneseného z kluboven do přírody.
Vodácký program jsme museli trochu přizpůsobit. Sázava v téhle oblasti není šetrná k našim vlastním laminátovým lodím. Nízký stav vody a množství kamenů by znamenalo, že bychom je zničili dřív, než by sjely první kilometr. Proto jsme využili místní půjčovnu, která nám poskytla odolnější kanoe a rafty Samba. Vyrazili jsme na vodu trochu jinak než obvykle, ale se stejnou chutí a radostí jako vždy.
Tábořiště jsme nestavěli úplně od nuly. Místo už mělo základní hygienicky schválené zázemí, což nám výrazně usnadnilo situaci. Nemuseli jsme tahat vodu kilometry daleko ani složitě řešit elektřinu. Postavili jsme jen to nejnutnější: stany pro vedoucí, teepee, stožár a další nezbytnosti, které k našemu táboru patří. Díky tomu byla stavba méně náročná, fyzicky i časově. A my jsme se mohli soustředit na to, co je nejdůležitější: program a atmosféru.
Nové tábořiště navíc nabízí spoustu krásných míst a turistických cílů v okolí, které jsme mohli objevovat. Příroda je tu jiná, zelenější, klidnější, s jinou atmosférou než jsme byli zvyklí. Věříme, že tahle lokalita nám může sloužit klidně několik příštích let, než zase posuneme hranice dál a poznáme nové prostředí.
Tábor jsme zvládli bez vážných úrazů a komplikací. Když se vracíme všichni v pořádku, je to pro nás ta největší úleva a zároveň to nejdůležitější. Děti si tábor užily naplno, odnesly si zážitky a přitom jsme si vystačili jen s pár běžnými odřeninami, klíšťaty nebo náplastmi. A tak to má být.
Děkujeme všem, kteří se na letošním táboře podíleli, pomáhali, tvořili, starali se o děti i celé zázemí.
A hlavně! Dětem přejeme krásné léto. Ať si z něj odnesou vzpomínky na chvíle, kdy se smály, běhaly po louce, zpívaly u ohně a každý den zažívaly něco nového. Protože nezáleží na tom, kde jsme, ale s kým tam jsme. Letos jsme byli tam, kde to stálo za to. U řeky Sázavy.
Ani v roce 2025 náš oddíl Mloků nezahálí, a tak jsme v sobotu 25. ledna vyrazili na výlet do hlavního města Prahy, konkrétně do Muzea Policie ČR. Toto muzeum sídlí v bývalém augustiniánském klášteře v Praze na Karlově, který byl založen roku 1350 českým králem Karlem IV. Po zrušení kláštera v době josefínských reforem v 18. století sloužil objekt jako nemocnice. Od 60. let 20. století jej ministerstvo vnitra využívalo k archivním a muzejním účelům. Od 12. dubna 1991 je veřejnosti přístupná expozice, dokumentující historický vývoj bezpečnostních sborů v resortu ministerstva vnitra a kriminalistiky na našem území.
Celá expozice byla velice zajímavá – k vidění byly různé uniformy, dokumenty, zbraně i střelivo. Nejvíce nás zaujala možnost projet tužkou labyrint zrcadlově a také možnost vyzkoušet si na počítači nakreslit portrét pachatele. Dospělé účastníky výletu zaujaly artefakty ze skutečných zločinů, například sud z tzv. Orlických vražd nebo dochované kufry, ve kterých byla nalezena Otýlie Vranská.
V muzeu jsme strávili téměř dvě hodiny, ale nakonec hlad zvítězil, a tak jsme se vydali do McDonaldu. Procházkou přes Karlovo náměstí jsme došli až do Vodičkovy ulice, kde jsme si pořádně pochutnali.
Na závěr výletu nás čekala už jen cesta domů, ale samozřejmě jsme nemohli vynechat tradiční fotku s „koněm“ na Václavském náměstí. Měli jsme štěstí, protože počasí nám přálo. Už teď se těším na další společný výlet!
Vánoce se kvapem blížily a my přemýšleli, kam bychom mohli s dětmi vyrazit na předvánoční výlet. Napadlo nás, že bychom netradičně mohli vyrazit za tradicí – a kam jinam než do skanzenu v Přerově.
V sobotu 14. prosince jsme v poledne nastoupili v Kostelci do vlaku směr Čelákovice. Zde jsme museli přesednout na autobus a po ujetí čtyř zastávek jsme dorazili na místo.
Počátky skanzenu sahají až do roku 1895, kdy bylo v dnešní „staročeské chalupě“ zřízeno Regionální národopisné muzeum. Novodobá historie skanzenu, coby záchranného projektu, začala v roce 1967. Dnes zde návštěvíci mohou obdivovat devět chalup, sedm špýcharů, čtyři stodoly a další drobnou lidovou architekturu.
Součástí skanzenu jsou také kopie dnes již nedochovaných staveb, jako je včelín nebo holubník. Zajímavostí je sušárna na ovoce a tzv. babičkina zahrádka, která seznamuje návštěvíky s léčivými bylinami, jež si hospodyně dříve pěstovaly.
V každé budově panovala předvánoční atmosféra. Mohli jsme vidět krásný venkovní betlém, postavy Tří králů a nádherně zdobené vánoční stromky, tak jak se kdysi zdobily na venkově. Kromě toho jsme mohli sledovat mistra kováře při práci.
Děti si za menší poplatek mohly nazdobit perníčky nebo si vytvořit vlastní kamennou mozaiku, třeba ve tvaru srdce. Čas tam utíkal velmi rychle, a tak jsme se brzy museli vydat na cestu domů.
V tomto období je o skanzen velký zájem turistů, a tak nás bohužel potkala drobná komplikace. Autobus měl zpoždění a vlak do Kostelce odjel přesně podle jízdního řádu – bez nás. Naštěstí máme úžasné rodiče, kteří si pro své ratolesti dojeli přímo do Čelákovic. Tímto bych jim chtěla ještě jednou poděkovat!
Výlet se nám moc líbil a už teď přemýšlíme, kam si vyrazíme příště.
První říjnovou sobotu jsme se již tradičně zúčastnili Podzimní stezky Polabím, kterou pořádá MOV Střelka a Klub českých turistů. Akce se zúčastnily 4 oddíly. Nejmladší Karety a oddíl Mloků se vydaly na desetikilometrovou pěší trasu vedoucí přes Záryby a Brandýs až do Staré Boleslavi. Oddíl Medúz si zvolil svou alternativní trasu. Žraloci si vybrali střední cyklotrasu o délce 26 km, která vedla přes Křenek, Lhotu, Hlavenec až do Otradovic, kde se zastavili na krátké občerstvení u Cimrmanova trafovýčepu. S cestou zpět do Kostelce urazili celkem 36 km. Cíl všech tras byl v sokolovně ve Staré Boleslavi. Ačkoliv počasí nebylo zcela optimální, akce se nám i přes tuto nepřízeň vydařila.
Jako každý rok jsme s vodáky uspořádali společnou víkendovou akci. Směr byl plánovaný na Plzeňsko, konkrétně do Plasů. Víkendovou akci vždy plánujeme pro celou naší vodáckou partu s velkým předstihem z důvodu náročnosti na kapacitu a dopravu. Vzhledem k povodňové situaci, která v tu dobu byla a zveřejňovaným zprávám v průběhu týdne jsme zvažovali, zda nakonec vůbec odjedeme. Podrobnější predikce počasí byly ale takové, že jsme směřovali do bezpečné části republiky, a tak nám nebránilo nic k tomu, abychom si opět po roce víkendovou akci společně užili. I přes větší zpoždění autobusu jsme v pátek večer nakonec dorazili do cíle a příjemní majitelé a manželé Plačkovi v útulném ubytování na pravém břehu řeky Střely na nás počkali s teplou večeří, po níž jsme se uchýlili ke spánu a těšili se, co nám přinese pěkného následující den. Sobotní den nám opravdu přál, protože počasí bylo bez deště a výlety se opravdu povedly. Příjemnou procházkou kolem řeky jsme se dostali k místní ZOO Plasy, kde jsme viděli spousty zajímavých zvířat a cestou zpět jsme se zastavili v cukrárně na sladkou odměnu. Starší oddíly využily možnosti večerní prohlídky kláštera Plasy, který byl založen již v roce 1144 a s místním ochotnickým divadlem nahlédli tak do minulosti. Sobotní odpoledne patřilo též hrám v areálu našeho ubytování. Den jsme následně zakončili výbornou večeří a následným individuálním programem každého oddílu. V neděli před odjezdem jsme se prošli na vyhlídku, prohlédli jsme si Hradišťský vodopád a vodopád Pláně a pak už nás čekal jen oběd, po kterém jsme se vydali zpět domů směr Kostelec. Máme za sebou již spousty krásných víkendových akcí. Počasí je ale nevyzpytatelné a my se mu dokážeme vždy přizpůsobit tak, abychom si víkend společně užili. Za oddíly Karet, Medúz, Mloků, Hrochů a Žraloků.
Rok se s rokem sešel, byl tu červenec, a to znamená jediné JEDEME NA TÁBOR, kam jinam než do našich milovaných Kochánek. Celý letošní tábor se nesl v duchu večerníčků. Děti soutěžily ve hrách, které si na ně připravili Bob a Bobek, Krakonoš, Hurvínek, Krteček, Malá čarodějka, Krysáci, Křemílek a Vochomůrka a Rumcajs. Každá postavička nejprve přečetla úryvek ze své pohádky a následně pro týmy byla vysvětlena hra. Jednotlivá družstva sbírala body v soutěžích a ještě sbírala tzv. „zlaťáky“ – to byla postavička Večerníčka. Pokud jich tým měl 5, tak dostal dílek bonusové skládačky a pokud tým ze svých dílků poznal večerníček, tak dostal další bonusové body. Letošní tábor byl posledním pro oddíl Línů, kteří v jeho průběhu vzpomínali na jednotlivé etapové hry, které za těch 10 let hráli. Příští rok je na táboře uvidíme jako Karety. Z oddílu Hrošíků se stali na 14 dní detektivové, kteří řešili detektivní případy. Modrý tábor prožil oddíl Žraloků – ocitl se totiž ve společnosti taťky Šmouly a jeho šmoulíků. Oddíl Mloků celých 14 dní strávil ve Stínadlech a řešil záhadu hlavolamu a nejmladší členové oddílu Medůz během tábora zažili dobrodružství dle knihy Robin Crusoe. Na táboře probíhají tradičně dětské zkoušky, kdy se děti snaží zúročit svoje znalosti a získat hodnost, i letos se jim to povedlo a do oddílů přibylo pár nových hodností. Za aktivní činnost ve vodních oddílech byli povýšeni do hodnosti přístavná přístavu kapitánka Pekuna, do hodnosti kapitán přístavný Lanďák a do hodnosti II. důstojník Vojta. Až na pár chladných dní v prvním týdnu nám počasí přálo a díky tomu jsme si užívali koupačku v Jizeře. Řeku Jizeru si tři nejstarší oddíly splavily od Benátek až do Káraného. Stihli jsme spoustu zajímavých výletů, třeba na zámek Bon Repos, koupaliště v Mladé Boleslavi nebo výlet na Syslí louku. Už teď se těšíme na další tábor v roce 2025.
př. př. Kófa
Z pozice hlavního vedoucího organizace Mladý vodák bych rád poděkoval všem, kteří nás dlouhodobě podporují a umožňují nám tábor realizovat. Děkuji vedoucím instruktorům a celému personálu, kteří celé dva týdny bez nároku na finanční odměnu aktivně trávili čas s dětmi na letošním vodáckém táboře. Rád bych do řad kapitanátu Mladého vodáka přivítal nové instruktory oddílu Karet. I. důst. BáruFiš, I. důst. BáruFej, I. důst. Maliňáka, korm. Verču, korm. Malinu, lod. Ondru, Mahonyho, Jardu, Terku a popřál jim, aby se svými vedoucími kpt. Vášou, př. Milunkou, př. Kačkou a novým oddílem Karet zažili s nově příchozími prvňáčky spoustu dobrodružství a nezapomenutelných zážitků. Školákům přeji úspěšné vykročení do nového školního roku a těšíme se od září opět na viděnou u vodácké klubovny.
kpt. Lanďák, hlavní vedoucí organizace
Líni na Sázavě
Koncem července se končící oddíl Línů spolu s př. př. Kadlikem vydal dobýt řeku Sázavu. Čtyřdenní plavbu jsme odstartovali v neděli v Kácově. Překonali jsme spoustu jezů a poznali pár speciálních kamarádů. Celá padesáti pěti kilometrová výprava proběhla bez větších i menších problémů – žádné samozřejmě nebyly, a tak jsme se ve středu v pořádku dostali až do cíle naší plavby, a to do Čerčan. Cestou jsme se zastavili na hradě Český Šternberk a z dáli pozorovali nádherný Sázavský klášter. Jediné, co nás mrzí je, že jsme nezahlédli očekávané koupající se krávy, ale jinak byla celá trasa naprosto úžasná. Závěrem bychom chtěli poděkovat našim nejmilejším alfa samicím př. Kačce a př. Verče za skvělou organizaci naší plavby.
