Jarní vycházka Hrošíků
Dnes 20.3.2026 bylo v každém rádiu, televizi nebo kalendáři připomínáno, že se jedná o letošní první jarní den. Oddíl Hrošíků si tedy udělal, v rámci své schůzky, malou procházku přírodou s jasně stanoveným cílem. Sešli jsme se v určený čas u vlakového nádraží a pěšky vyrazili směr Mratín. Cílem byla návštěva místní vyhlášené cukrárny, pro doplnění hladinky cukru, a zlepšení nálady po zimě i když musím říci, že dobrá nálada se u nás v poslední době stále zlepšuje! Po sladkém, designově vytuněném a hlavně sportem zaslouženém dortíku, jsme opět zamířili domů.
Protože se nám počasí trochu zhoršilo, začalo lehce poprchávat, využili jsme pro cestu zpět autobus. Nyní již očekáváme pořádný nástup jara a krásné zlepšující se počasí pro další naše výlety.
Za oddíl Hrošíků př.př. Párátko
Mloci v Českém krasu na Karlštejně
V sobotu 21. března ráno jsme se za jemného mrholení vydali na výlet na Karlštejn a do blízkých vápencových lomů. Spoje nám tentokrát vyšly na víkend až překvapivě dobře, a tak jsme se nenechali odradit ani nejistou předpovědí počasí. Nakonec se to vyplatilo, během dne už nepršelo a občas se na nás dokonce usmálo sluníčko.
Vlakem jsme dorazili do Srbska, odkud jsme se vydali po naučné stezce k našemu prvnímu cíli. Jaro už bylo v plném proudu, takže jsme si mohli květiny z informačních tabulí rovnou prohlížet i v přírodě. Cestou jsme úplnou náhodou objevili jeskyni, kterou jsme s odvahou prozkoumali, a narazili jsme také na otevřený posed i opuštěný dům, který jsme prolezli.
Zhruba po třetině cesty jsme dorazili k prvnímu lomu, Kanadě. U opuštěného vápencového lomu jsme si udělali pauzu na svačinu a vychutnali si řízky a další dobroty. Potkali jsme také milý pár, který nám poradil, jak se nejlépe dostat k dalším lomům, protože v oblasti právě probíhalo filmové natáčení. Díky nim jsme pokračovali přes Mexiko až k Malé a Velké Americe.
Na louce, kterou jsme přecházeli, se nám poprvé ukázal náš cíl, hrad Karlštejn, tentokrát z opačné strany. Tenhle pohled nás povzbudil pokračovat dál. Cestou jsme potkali jen jednoho hlídače od filmového štábu, který byl velmi vstřícný a spěšně nám dovolil jít po hlavní cestě. Když jsme pak přemýšleli, kudy se vydat k hradu, znovu jsme narazili na naše „zachránce“, kteří nám doporučili nejhezčí trasu.
Díky nim jsme objevili i skvělé občerstvovací okénko, kde jsme doplnili energii. Někdo si dal párek v rohlíku, jiný hranolky a všichni jsme doplnili tekutiny.
Odtud už to na Karlštejn bylo jen kousek. Po chvíli chůze se před námi otevřel krásný výhled na celý hrad. Chvíli jsme se pokochali, a pak jsme se vydali na zpáteční vlak po patnáctikilometrové trase, kterou jsme během dne ušli.
Byl to dlouhý, ale krásně prožitý den plný objevů, dobrodružství a společných zážitků. Do Kostelce jsme se vrátili až kolem sedmé večer, unavení, ale spokojení.
Za oddíl Mloků II.důst. Séba